Často kladené otázky

Frekvence čištění a kontrol komína záleží na druhu paliva a provozu. U komínů pro pevná paliva (dřevo, uhlí) do 50 kW je podle vyhlášky č. 34/2016 Sb. nutné čistit průduch třikrát ročně při celoročním provozu (dvakrát ročně u sezónního vytápění) a provést kontrolu minimálně jednou ročně zakonyprolidi.cz

• U kapalných paliv (např. topný olej) se čistí dvakrát ročně (celoroční provoz) nebo jednou ročně (sezónně) a kontrola je taktéž jednou ročně
• U běžných plynových spotřebičů stačí obvykle jedno čištění a jedna kontrola ročně
• Výjimkou jsou moderní plynové kondenzační kotle – u nich předpis dovoluje čištění a kontrolu jen jednou za dva roky

Tyto lhůty jsou minima, která stanovuje zákon; v případě potřeby (např. intenzivní provoz na tuhá paliva) je vhodné čistit komín častěji. Po každé kontrole nebo čištění vystaví kominík písemnou zprávu, kterou si uschovejte pro případ kontroly. Pravidelné kontroly a čištění jsou důležité pro prevenci požáru a zajištění dobrého tahu komína. Pokud je komín delší dobu mimo provoz, musí se před opětovným topením také zkontrolovat a vyčistit.

Revize spalinové cesty (komína) se provádí v několika konkrétních situacích daných zákonem zakonyprolidi.cz

1. před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu,
2. při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv,
3. před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty,
4. před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu za podmínky, že způsobilost spalinové cesty je potvrzena zprávou o provedení čištění a kontroly spalinové cesty,
5. po komínovém požáru, nebo
6. při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, jakož i při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty.

Ano, za určitých okolností je revize nutná i u komína, ke kterému dosud není připojen žádný kotel ani kamna. Typicky jde o nový komín před uvedením do provozu – například postavíte-li komín v novostavbě, musí projít revizí spalinové cesty ještě před kolaudací, přestože spotřebič zatím není osazen skcr.cz

• Revizní technik v takovém případě provede kontrolu komínového průduchu (revizi komína) a vystaví zprávu s tím, že spotřebič nebyl připojen
• Tato zpráva je potřeba pro kolaudační účely a z hlediska požární bezpečnosti. Jakmile později ke komínu připojíte konkrétní spotřebič paliv (např. krbová kamna nebo kotel), je nutné před jeho spuštěním provést plnohodnotnou revizi spalinové cesty včetně posouzení připojeného spotřebiče
• Obdobně to platí i pro rezervní (nepoužívaný) komín – i ten musí mít při uvedení do provozu provedenou revizi.

Shrnutí: Nový či dlouhodobě nevyužívaný komín je z hlediska předpisů třeba revidovat, byť v něm zatím netopíte, a po připojení spotřebiče se revize zopakuje, ale doporučujeme nejprve konzultaci se místně příslušným stavebním úřadem.

Ano, podle nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb., účinného od 1. července 2024, je pro výstavbu nového komína ve většině případů nutné získat stavební povolení nebo alespoň územní souhlas. To platí zejména tehdy, pokud komín není součástí již schválené projektové dokumentace stavby domu.
Doporučení: Před zahájením stavby komína se doporučuje konzultace s odborníkem na kominictví a s místně příslušným stavebním úřadem, aby byly splněny všechny legislativní a technické požadavky.

Komín musí vyústit dostatečně vysoko nad střechou, aby odvod spalin byl bezpečný a účinný. Česká technická norma ČSN 73 4201 stanovuje minimální výšky komínů nad různými typy střech. Obecně platí, že komín by měl ústit alespoň 65 cm nad hřebenem šikmé střechy (zejména pokud je střešní krytina hořlavá, jako např. šindel) a zároveň tak, aby žádná překážka v okruhu několika metrů nebránila rozptylu spalin. U plochých střech se obvykle požaduje vyústění minimálně 1 m nad střešní rovinou. Důvodem těchto požadavků je zajištění dostatečného tahu komína a omezení rizika, že horké spaliny nebo jiskry zapálí střešní konstrukce. Pokud je komín nižší, může docházet k doutnání spalin podél střechy, pronikání kouře do půdních prostor nebo zpětnému tahu při určitých povětrnostních podmínkách. Správná výška se posuzuje podle sklonu střechy, typu krytiny a okolních objektů – podrobnosti řeší uvedená norma
Doporučení: Vždy dodržte minimální výšky podle normy a projektanta; v případě pochybností nechte výšku posoudit kominíkem nebo projektantem.

Obecně se doporučuje a předepisuje, aby každý spotřebič paliv měl svůj samostatný komínový průduch. Připojení dvou a více spotřebičů do jednoho komína může způsobit vážné problémy s tahem a hlavně představuje bezpečnostní riziko (spaliny se mohou vracet do místnosti). Norma ČSN 73 4201 v zásadě nepovoluje napojení více spotřebičů na jeden komín, vyjma speciálních případů na základě odborného posudku
Například: Dva kotle ústící do společného komína musí mít zajištěno, že se spaliny nebudou navzájem ovlivňovat – to vyžaduje speciální konstrukci komína (víceprůduchový komín nebo společný sběrný komín se separátory) a musí to navrhnout projektant podle normy. U klasických krbových kamen v rodinném domě není společný komín s dalším spotřebičem dovolen. Existují sice komíny se dvěma průduchy v jednom tělese, ale to jsou fakticky dva oddělené komíny. Výjimkou mohou být některé plynové spotřebiče – např. v bytových domech se někdy navrhuje společný odtah pro více plynových kotlů, ale musí jít o spotřebiče se synchronizovaným provozem a komín navržený dle zvláštních předpisů. Pro běžnou praxi platí: jedno topidlo = jeden komín. Pokud uvažujete o napojení druhého spotřebiče, konzultujte to s kominíkem; pravděpodobně bude nutné zřídit nový samostatný komín.

Vyvložkování komína znamená vložení speciální trubky (vložky) do stávajícího komínového průduchu. Nejčastěji se používají kovové (nerezové) vložky, případně keramické či plastové u plynových kotlů. Vložkování zlepší těsnost a odolnost komína – starý zděný komín bez vložky nemusí dobře těsnit a může propouštět spaliny či dehtové skvrny do zdiva. K vyvložkování se přistupuje, pokud je komín poškozený, netěsný, popraskaný nebo nevyhovuje svým profilem novému spotřebiči. Typicky při instalaci moderního kotle do starého komína je vložka nutná: např. u plynových kotlů kondenzáčních se používají plastové či nerezové vložky odolné proti kyselým kondenzátům , u kotlů na tuhá paliva zase nerezové vložky odolné vysokým teplotám. Vložkování musí provést odborná kominická firma, která navrhne správný průměr a materiál vložky podle typu spotřebiče. Po vyvložkování se provede revize komína a vystaví se revizní zpráva o tom, že vložka i celý komín odpovídají požadavkům (včetně toho, že vložka má potřebné certifikáty a prohlášení o vlastnostech). Vložkování tedy zajistí, že komín bude bezpečný a připravený pro nové topidlo.

Mezi nejčastější problémy komínů patří nadměrné usazování sazí a dehtu, praskliny a netěsnosti zdiva, koroze vložky a vlhkost v komíně. Usazeniny dehtu vznikají hlavně u spotřebičů na tuhá paliva při nedokonalém hoření – na stěnách se tvoří silná vrstva sazí (uhlíku), která může snadno vzplanout jako požár v komíně. Řešení je topit suchým palivem, nepodcházet příliš oheň (aby spaliny nebyly studené) a pravidelně komín čistit. Další častou závadou jsou praskliny ve zdivu nebo vložce komína, často následkem přehřátí (např. při požáru sazí) nebo dlouhodobé koroze. Praskliny ohrožují těsnost – je nutná oprava, třeba vyvložkováním nebo vyzděním nového průduchu. Vlhkost v komíně se projevuje mokrými skvrnami a odpadáváním omítky; způsobuje ji kondenzace spalin (hlavně u plynových kotlů v nevložkovaném komíně) nebo zatékání deště shora. Pomůže instalace vhodné vložky odolné vlhkosti a krycí stříšky na ústí komína. Setkat se můžeme i s ucpáním komína cizím předmětem – typicky ptačím hnízdem nebo sutí. Proto by měl mít komín nahoře mřížku či stříšku bránící vniknutí ptáků a je potřeba kontroly průchodnosti.
Řešením většiny závad je prevence: pravidelné prohlídky kominíkem, kvalitní palivo a včasné opravy menších poškození dříve, než se rozvinou.

Připojení spotřebiče paliv ke komínu by měl ideálně provádět odborník (kominík nebo topenář), aby bylo zajištěno splnění všech náležitostí. V prvé řadě je nutné ověřit, že komín má správný průměr a konstrukci pro daný spotřebič – např. výkonná krbová kamna vyžadují dostatečně široký průduch, kondenzační kotel zase vhodnou vložku odolnou kyselinám. Samotné napojení se provádí pomocí kouřovodu (roury) z kotle do komínového sopouchu. Kouřovod by měl být co nejkratší, vést do komína šikmo vzhůru (maximálně pod úhlem 45°) a mít co nejméně kolen. Spoje musí být těsné a zabezpečené sponami proti uvolnění. Velmi důležité je dodržet bezpečnou vzdálenost kouřovodu od hořlavých materiálů – podle normy alespoň trojnásobek průměru roury, není-li izolovaná
Místo napojení do komína musí těsnit (použije se zděř nebo speciální tvarovka komína). Po instalaci nových kamen nebo kotle je ze zákona nutné nechat provést revizi spalinové cesty před uvedením spotřebiče do provozu - revizní technik zkontroluje, že komín i připojení odpovídají předpisům. Závěrem: správné připojení kamen zahrnuje vhodný komín, správný materiál kouřovodu, dodržení norem a finální kontrolu odborníkem, aby vše bylo bezpečné.

Moderní komíny se typicky skládají z více vrstev a materiálů, přičemž volba závisí na druhu paliva a konstrukci domu. Zděný komín s keramickou vložkou je klasika – nosnou část tvoří cihla (nebo betonové tvárnice) a uvnitř je keramická vložka. Tyto komíny jsou robustní, trvanlivé a odolné vysokým teplotám, hodí se pro krby, kotle na dřevo, uhlí apod. Další variantou jsou nerezové (ocelové) komíny, obvykle jako třívrstvé systémy: vnitřní nerezová vložka, tepelná izolace a vnější plášť z plechu. Výhodou nerezových komínů je nižší hmotnost a snadná montáž – často se používají, když potřebujeme komín dodatečně přistavět k hotovému domu nebo vést venkem. Pro plynové kondenzační kotle se využívají i plastové komínové vložky (z polypropylenu), které odolají agresivní kondenzátní vodě a nízkým teplotám spalin.
Každý materiál má své plusy: keramika snese vysoké žáry a korozi, ocelový komín lze snadno instalovat a rychle se zahřeje (dobrý tah), plast je lehký a odolný kyselinám (ale jen pro nízké teploty spalin). Důležité je, aby všechny komponenty komína měly odpovídající certifikaci a vlastnosti podle platných norem (např. obecná norma pro komíny ČSN EN 1443). Při výběru materiálu komína se proto řiďte doporučením projektanta nebo výrobce komínového systému, a to podle typu spotřebiče, který budete připojovat.

Pravidelné čištění a kontroly komína (tzv. prohlídky spalinové cesty) smí provádět pouze odborně způsobilá osoba – kominík s příslušnou kvalifikací (živnost “kominictví”). To znamená, že byste si na roční kontrolu a vyčištění měli vždy pozvat profesionálního kominíka. Ten má potřebné vybavení i znalosti k posouzení stavu komína a následně vám vystaví zprávu o kontrole a čištění.
Revize komína (spalinové cesty) je ještě náročnější úkon, který smí provádět pouze revizní technik spalinových cest s platným osvědčením. Jde o kominíka, který složil zvláštní zkoušky a je evidovaný u Hasičského záchranného sboru. Seznam revizních techniků vede Ministerstvo vnitra – veřejně si můžete ověřit, po zadání jména a příjmení, zda daný technik má oprávnění tuto činnost provádět. Běžný kominík (bez osvědčení revizního technika) vám tedy může komín vyčistit a zkontrolovat, ale revizní zprávu (například při kolaudaci) smí vystavit jen certifikovaný technik. Vždy se proto ujistěte, že vámi pověřená osoba má patřičné oprávnění. Dokumentaci (zprávy) od kominíka či technika si uschovejte pro potřeby úřadů, pojišťovny apod.

Vlastník nemovitosti je povinen udržovat komín v bezpečném stavu tak, aby nezpůsobil požár nebo otravu spalinami – tuto obecnou povinnost stanoví zákon o požární ochraně V praxi to znamená zajistit pravidelné kontroly a čištění komína v zákonných lhůtách a uchovávat o tom doklady. Majitel by měl objednat kominíka minimálně jednou ročně (u většiny spotřebičů) a nechat si vystavit zprávu o kontrole. Pokud komín není v pořádku, musí zajistit opravu – např. vložkování netěsného průduchu, opravu prasklin nebo odstranění dehtových úsad. Dále má vlastník zajistit, aby byl komín používán správně: topit předepsaným palivem (např. nesmí se v kamnech spalovat odpad, který zanáší komín), nepřetěžovat spotřebič nadměrným topením a dohlížet, že kolem komína nejsou nebezpečné hořlavé materiály. Při používání komína v topné sezóně je vhodné občas vizuálně zkontrolovat půdní část komína, zda se neobjevují trhliny nebo stopy sazí na zdivu. Pokud dojde k požáru sazí nebo jiné nehodě, je vlastník povinen to nahlásit a nechat komín zrevidovat.
Opomenutí zákonných povinností (např. neprovádění kontrol) může vést k pokutě či problémům s pojišťovnou při vzniku požáru. Stručně řečeno – majitel musí komínu věnovat přiměřenou péči a nepodceňovat pravidelné prohlídky.

Nejlepší obranou proti požáru sazí v komíně je prevence. Pravidelně nechte komín čistit od sazí, zejména před a během topné sezóny. Topte pouze suchým dřevem či kvalitním palivem – vlhké dřevo a odpad produkují dehtové usazeniny, které snadno vzplanou. Nepodpalujte v kamnech plastové odpadky ani jiné nevhodné materiály. Dbejte na dostatečný přívod vzduchu ke spotřebiči a správnou regulaci hoření, aby spaliny odcházely při dostatečné teplotě a neusazovaly se. Detektor kouře nebo CO v blízkosti kotelny či v podkroví může včas varovat. Pokud už dojde k tomu, že v komíně hoří (poznáte to typicky podle hlasitého hučení, praskání a někdy plamenů či jisker šlehajících z ústí komína), zachovejte klid. Okamžitě zavolejte hasiče na číslo 150. Uhaste oheň v topidle (pokud hoří i tam) a uzavřete přívod vzduchu do kamen či kotle – tím omezíte další hoření sazí. Nikdy nelijte vodu do rozpáleného komína, mohlo by dojít k prudkému ochlazení a popraskání zdiva. Pokud máte po ruce suchý písek nebo sůl, můžete je vsypat shora do komína či zespodu do topeniště – pomáhají uhasit hořící saze. Dům vyvětrejte, sledujte půdu a okolí komína, zda někde něco nehoří. Po příjezdu hasiči požár uhasí a zkontrolují komín. Po požáru je nutné zavolat kominíka – revizního technika k provedení mimořádné revize komína před dalším topením. Pamatujte, že pokud by vyšetřovatel zjistil zanedbání povinných kontrol či revizí, může vám udělit pokutu. Při dodržování uvedených zásad je riziko komínového požáru minimální, a když už nastane, správný postup může zabránit větším škodám.

Zákon umožňuje majitelům malých objektů (rodinných domů) a částečně s tím i počítá, aby si čištění komína provedli svépomocí, nicméně určitě doporučujeme využít služeb profesionálního kominíka. Laik bez potřebného nářadí a znalostí nemusí komín vyčistit důkladně a hlavně vlastní kontrola nemá právní váhu. I když si tedy saze vymetete sami, nezapomeňte o tom vytvořit záznam buď elektronicky nebo zápisem do provozního denníku, alespoň jednou ročně musí komín zkontrolovat odborník a vystavit o tom zprávu.
Kominík při čištění zároveň zhodnotí stav komína – všimne si prasklin, dehtu, kondenzátu apod., což laik nemusí odhalit. Svépomocné čištění přichází v úvahu např. u jednodušších komínů na chatě, kde si zkušený majitel komín vymete kartáčem a štětkou z ústí nebo vymetacím otvorem. Vždy je ale nutné dodržet bezpečnost (pracovat ze střechy jištěn proti pádu, komín pečlivě uzavřít při čištění, aby saze neunikly do místností, atd.). Kontrolu komína (posouzení jeho stavu) však laik sám provádět nemůže – tu musí dle vyhlášky provést odborník s odpovídající kvalifikací. Takže můžete si menší údržbu dělat sami na vlastní riziko, ale zákonnou povinnost kontroly tím nenahradíte. V případě pochybností je vždy lepší zavolat kominíka, který vše udělá profesionálně a vydá doklad pro pojišťovnu či úřady.

Za určitých okolností ano, ale je to přísně omezené předpisy. Přímý vývod spalin fasádou (tedy vodorovně přes zeď) je možný pouze u některých plynových spotřebičů v provedení “C” (tzv. turbo nebo kondenzační kotle, které si samy přivádějí vzduch zvenku) a musí splňovat nejvyšší emisní třídu, zejména pro oxidy dusíku. Typicky se to používá u plynových kondenzačních kotlů v nízkoenergetických domech, kde kotel odvede chladné spaliny plastovým potrubím skrz zeď ven. Není dovoleno vyvádět přes zeď spaliny z kamen na tuhá paliva ani z běžných plynových spotřebičů, které k provozu potřebují komínový tah. I u plynových kotlů platí omezení – fasádní vývod nelze použít, pokud by splodiny obtěžovaly sousedy nebo proudily k oknům (stanovují se minimální vzdálenosti vývodu od oken a hranice pozemku). V bytových domech se individuální vývody fasádou zpravidla nepovolují vůbec. Aktuální normy (ČSN 73 4201 a plynárenské předpisy) umožňují fasádní odtah jen ve výjimečných případech z technických důvodů. Vždy je nutné řešení konzultovat s projektantem a stavebním úřadem. Pokud uvažujete o kotli bez komína, informujte se předem, zda to váš dům a předpisy umožní – někdy bude nutné přistavět klasický svislý komín.

Pro bezpečnost je zásadní, aby se žádné hořlavé konstrukce (dřevo, izolace, trámy, podhledy) nedotýkaly komína ani kouřovodů. Norma ČSN 73 4201 stanoví minimální odstupy. U komínů (tj. vnější povrch komínového pláště) je to alespoň 50 mm od hořlavých materiálů. Proto například dřevěný trám nesmí procházet blízko komínového zdiva – musí být oddělen min. 5 cm mezerou (často vyplněnou izolační deskou). U moderních systémových komínů výrobce deklaruje potřebnou vzdálenost v dokumentaci – někdy může být i větší než 5 cm, pokud má komín vyšší povrchovou teplotu. Pro kouřovody (spojovací roury) platí, že pokud nejsou izolované a spalinová teplota je nad 200 °C, musí být vzdálenost od hořlavých hmot nejméně trojnásobek průměru roury. To znamená např. u kouřovodu průměru 150 mm ponechat aspoň ~45 cm mezeru od dřevěné stěny či stropu, případně použít tepelnou izolaci a nehořlavou přepážku. Pro nižší teploty spalin (např. u kondenzačních kotlů s plastovým potrubím) mohou být odstupy menší, ale vždy dle pokynů výrobce. Důležité je pamatovat i na hořlavé předměty v blízkosti spotřebiče – např. nábytek nebo dřevěné obložení kolem kamen by měly být ve větší vzdálenosti nebo chráněny nehořlavým materiálem. Dodržení uvedených vzdáleností je nutné pro požární bezpečnost – zabrání se tím vznícení obložení nebo trámů vlivem horka.

Každý komín by měl být nejen dobře postaven, ale také řádně zdokumentován. Po dokončení nového komína (nebo po zásadní rekonstrukci stávajícího) musí vlastník obdržet zprávu o revizi spalinové cesty od revizního technika. Tato revizní zpráva potvrzuje, že komín odpovídá předpisům a je bezpečný pro provoz s daným spotřebičem. Kromě revizní zprávy by měl zhotovitel (kominická firma) předat i případné další podklady – například protokol o zkoušce těsnosti, pokud byla prováděna, nebo návod k použití komínového systému od výrobce (u skládanych systémových komínů). Samotný komín má mít také identifikační štítek – ten bývá obvykle u paty komína či u vymetacího otvoru. Štítek obsahuje údaje jako typ komína, jeho světlý rozměr/průměr, materiál vložky, výšku a účel použití (pro jaké palivo a spotřebič je určen). Povinnost vybavit komín identifikačním štítkem stanoví norma a kontroluje se to při revizi. Štítek pomáhá kdykoli později určit parametry komína (např. pro servis kotle). Dále by ke komínu měly existovat výkresová dokumentace z projektu a případně stavební povolení/ohlášení. Při užívání komína pak přibývají doklady o údržbě – zprávy o pravidelných kontrolách a čištění, které si uchovávejte. Správně provedený komín tedy poznáte tak, že má svůj štítek a vlastník o něm má kompletní dokumentaci od výstavby po poslední kontrolu.

Problémy s tahem komína (tj. nedostatečné odvádění kouře) jsou poměrně časté a mohou mít několik příčin. Jednou z nich je nevyhovující konstrukce komína – například příliš nízký komín, nevhodně úzký průduch nebo mnoho zalomení a vodorovných úseků, které brzdí proudění spalin. Dále může tah ovlivnit okolí domu: pokud je komín zastíněn vyšší stavbou nebo stromy, vítr může tlačit spaliny zpět. Častou příčinou špatného tahu je také zanesení komína sazemi nebo cizím tělesem – zužuje se průduch a kouř obtížně stoupá. Svou roli hraje i teplotní rozdíl: studený komín před zatopením táhne hůře, protože v něm není dostatečně teplý vzduch. V neposlední řadě může problém způsobit nedostatek přívodu vzduchu k hoření v samotné místnosti – moderní těsné domy často potřebují přivádět vzduch zvenku, jinak spotřebič nemá co odvádět do komína.

Zlepšení tahu začíná u odstranění příčin: nejprve zkontrolujte a vyčistěte komín, zda není ucpaný nebo zúžený (to udělá kominík). Pokud je komín nízký, lze nastavit jeho výšku nad střechou (nadstavcem, prodloužením) pro posílení komínového efektu. Pomáhá také instalace komínové hlavice (např. otočné turbíny nebo kónického nástavce), která využívá větru k podpoře tahu a brání zpětnému foukání spalin do komína. U krbů a kamen se někdy montuje regulátor tahu – klapka, která optimalizuje podtlak v komíně. V extrémních případech lze použít komínový ventilátor (elektricky poháněný odsavač na ústí komína), ten však vyžaduje údržbu a elektrické napájení. U nových domů plánujte komín co nejvíce svislý a v interiéru (teplý), vnější komíny mívají horší tah v zimě. V době zátopu můžete pomoci tahu předehřátím komína – např. zapálit nejprve svazek novin, aby se ohřál vzduch v komíně, a teprve pak přikládat hlavní palivo. Pokud si nejste příčinou jistí, pozvěte kominíka či topenáře; odborník změří tah a navrhne vhodné opatření.

Dodatečná instalace komína k existujícímu domu je možná a poměrně běžná při změně topení (třeba když dodatečně instalujete krbová kamna). Nejprve si zjistěte technické možnosti: kudy může komín vést a jaký typ se hodí. Máte v zásadě dvě cesty – buď postavit zděný komín uvnitř domu, nebo instalovat prefabrikovaný komín vně na fasádu. V interiéru je nutné komín založit na základ nebo nosnou konstrukci, prorazit stropy a střechu – to je stavebně náročnější, ale výhodou je teplý vnitřní komín s dobrým tahem. Častější volbou pro dodatečný komín je nerezový třívrstvý komín vedený po vnější stěně. Ten se skládá z komínových dílů, které se kotví na fasádu, a prochází pouze stěnou ven z kotelny či místnosti s kamny. Výhodou je menší zásah do domu – stavebně je to čistší práce. V obou případech musíte řešit stavební povolení či ohlášení – kontaktujte stavební úřad, popište záměr a nechte si jej schválit. Doporučuji oslovit kominickou firmu nebo projektanta, kteří navrhnou správnou výšku, průměr a materiál komína pro váš účel. Projektant zohlední normy (např. odstupy od oken, požární ochranu stěny, statiku uchycení atd.). Po schválení a realizaci komína nezapomeňte na závěrečnou revizi spalinové cesty. Celý proces od návrhu, přes povolení, až po montáž a revizi může pár týdnů trvat, tak s tím počítejte před topnou sezónou. Každopádně dodatečný komín je řešitelný – odborníci dnes umí instalovat komínové systémy i k hotovým stavbám relativně rychle.

Pravidelná kontrola komína (spalinové cesty) je běžná roční prohlídka, kterou provádí kominík v rámci údržby. Při kontrole se komín zároveň čistí od sazí. Kominík ověřuje, zda je průduch průchozí, zda nejsou viditelné závady (praskliny, dehet), zkontroluje také kouřovod a ústí komína. O každé kontrole a čištění vystaví stručnou zprávu (protokol) s datem a výsledkem. Tyto každoroční kontroly stanovuje vyhláška jako povinné v daných lhůtách

• jejich cílem je prevence závad a udržení komína v provozuschopném stavu. Naproti tomu revize komína je mimořádná, podrobná prohlídka, prováděná za situací popsaných v otázce 2 (např. před kolaudací, po požáru, při změně spotřebiče apod.). Revizi smí dělat pouze revizní technik a zahrnuje detailní posouzení celé spalinové cesty – kontroluje se projektová dokumentace, správnost provedení, materiály komína (vložky, těsnění), případně se měří těsnost komína apod.
• o revizi se vypracuje revizní zpráva podle stanoveného vzoru (odlišného od zprávy o kontrole).

Zjednodušeně: pravidelná kontrola je “rutinní prohlídka” komína při běžném provozu, zatímco revize je hloubková inspekce v mimořádných situacích (instalace, havárie, změny) a má větší váhu z hlediska úřadů. Obě jsou dány zákonem a navzájem se neNahrazují – roční kontroly neeliminuji potřebu revize, a naopak provedení revize nenahrazuje povinnost dál provádět pravidelné kontroly v následujících letech. Doufáme, že nyní je rozdíl jasný: kontrola = běžná prevence, revize = důkladná jednorázová prověrka bezpečnosti komína.